OK-KNR

Zlin Z-226MS, výrobní číslo 103

Tento Zlin 226 byl stvořen v roce 1957 v Otrokovicích pod výrobním číslem 103. Letecký život započal coby verze Z-226T a brzy získal logickou přezdívku Kanár. Když procházíme sadu starých palubních deníků, vidíme mnoho známých jmen. Poté, co již se svým motorem Walter Minor VI a tandemovým uspořádáním kabiny nebyl „moderní“ a nehodil se do výcvikových plánů mladých ani starých členů Svazarmu či budoucích žokejů MiGu-21, byl demontován, zčásti kanibalizován a odstaven do rohu hangáru. Ano, přesně do toho vlevo, nad kterým měly hnízdo poštolky…

V roce 1998 (XXXX) odvezl Tomáš s bráchou Danem zbytky Kanára k našemu příteli Milanovi do Holešova, aby jej ti šikovní chlapi od firmy Zlin-Avion podrobili generální opravě…lépe řečeno kompletní renovací a přestavbě na čtyřválcovou Z-126T. („Asi jsme měli obavy z ropné krize.“:)

S brumlajícím Minorem IV se několikrát řítil mezi alpskými štíty či čeřil vlny moře…jeho čas však nadešel v roce 2007, kdy již bylo jasné, že při skupinovém létání je dýchavičný Walter špatným kamarádem pro šestiválce se stříkačkami a automatickými vrtulemi V-503. Opět tedy odletěl do hangáru Zlin-Avion k našemu dvornímu inženýrovi, tentokrát již do Otrokovic, kde jej excelentním způsobem zbavili staré pohonné jednotky a jako vždy elegantně „naroubovali“ nových 180 koní s kovovou vrtulí V-503A.

I když je Kanár již deset let od GO, asi nikdo kolem něj neprojde bez povšimnutí. Naopak lidé znalí ani po podrobnější prohlídce nevěří, že může stále tak dobře vypadat. Je to prostě sporťáček!

Krátký výpis z archivu otrokovické letecké porodnice následuje na konci této kapitoly:).

OK-MPR

Zlin Z-226MS, výrobní číslo 263

Empéerka je o něco mladší…roll-out v Otro se konal na podzim roku 1958. OK-MPR byl přidělen Slováckému aeroklubu v Kunovicích, kde poctivě sloužil až do konce sedmdesátých let. Byl zbarven tehdy obvyklou stříbrnou barvou, zkombinovanou barevnými doplňky překrytu kabiny a koncových oblouků. Jaká to byla barva, se dnes už nikdo nepamatuje, ale dá se předpokládat, že to byla modrá. Někdy v roce 1969, po obnovení motorového provozu v kunovickém aeroklubu (od roku 1963 to byla pouze „aerovleková stanice“), letoun dostal nový oranžový nátěr, podobný, jako ostatní Trenéry v Kunovicích, které ale měly jiné barevné kombinace (OK-HLK, -IGT, -LHA, -MGE). Na počátku osmdesátých let byl OK-MPR přidělen do aeroklubu Brno Medlánky, kde poctivě vlekal až do svého zrušení a vymazání z letekého rejstříku. Letoun získalo Technické muzeum v Brně a na nádvoří kláštera Voršilek v Orlí ulici, kde bylo sídlo muzea, jej bylo možno vídat chřadnout na dvorku řadu let spolu s MiGem 19. S Technickým muzeem pak později putoval do nového areálu v Králově poli. Naštěstí ne všichni lidé souhlasí s názorem, že nejlepší je mít stará letadla zamknuta v muzejních sbírkách. Po renovaci do standardu Z-226MS u firmy Zlin-Avion se po mnoha smutných letech dne 23. 3. 2005 kolem třetí hodiny odpoledne opět vznesl. Jeho povrch díky stříbrné perleti Alfa Romeo Nuvola duhově zářil v jarním slunci. Šachovnicové doplňky v červené barvě Ferrari působily přímo výstražně.

Stejně jako při letu s Kanárem si v OK-MPR můžete vychutnat sílu a zvuk dobře vyladěného motoru a vrtule, který žene letoun rychlostí 240 km/h v horizontu při průměrné spotřebě nepřesahující 35 l/hod. Je to prostě sporťáček!

OK-SEN

Zlin Z-326MF, výrobní číslo 893

Tento Zlin Z-326 sjel z výrobní linky pod číslem 893 v roce 1963. Zbývající měsíce třiašedesátého strávil poněkud neleteckým životem - zůstal "skladem" na letišti ve Vyškově. Další rok působil ve stejně aktivní pozici, jen trochu opodál, domovem se mu stala Brno - Slatina. Konečně 8. června 1965 se objevil někdo, kdo by vzal 893ku do vzduchu. Na základě objednávky na deset strojů Z-326 se na trupu  objevuje francouzská registrace F-BMQR a letoun začíná kariéru v letecké škole Chartres. O více než čtvrt století později se 893ka, tentokrát demontovaná na prvočinitele, vrací zpět do vlasti. Píše se rok 1992.

Po čtyřletém spánku se do stroje pouští parta ze Zlin-Avionu. Provedou jej dlouhou cestou totální generální opravy a konverze, na jejímž konci ze vrat hangáru vyjíždí modrožlutá kráska (kdo tohle vymyslel?:) nesoucí označení Z-326MF. To znamená, že narozdíl od standardní třistadvacetšestky, která molekuly vzduchu rozháněla pomocí dřevěné vrtule, se na MFce zaleskly kovové listy automaticky stavitelné pětsettrojky na přírubě motoru M 137. Hlavní kokpit se na této historicky první MFce musel kvůli centráži posunout dozadu.  Zálet provedla posádka ve složení Ing. Vlček a Pavel Paseka ve dnech 4. a 5. 11. 1997. Imatrikulací v režii inspektorů Úřadu M. Tošovského a Ing. Jirky Bláhy prošla o pět dní později. Dne 15.11. si nový stroj vyzvedává s úsměvem na rtu náš kamarád Jirka Hořínka (dovedeme si představit tu misi mezi Holešovem a Zábřehem:). Od tohoto dne věrně slouží Aeroklubu Zábřeh, kde se používá také pro aerovleky. Za ta léta již utržil několik šrámů, včetně velmi ale velmi intimního kontaktu břicha s matičkou zemí, ale stále je to fešák. Zajímavý marking OK-SEN si mohli vychutnat také účastníci sletu Zlínů ve švýcarském Samedanu nedaleko St. Moritz, kam jej spolehlivě přivezl skupinář Mili. (Letiště Samedan leží ukryto v Alpách a honosí se slušnou nadmořskou výškou...nebudu napovídat, pro zajímavost mrkněte do mapy.)

 Co říká tovární archiv...o  OK-KNR